Kdy?

Poslední dobou už moc Young Adult knihy nečtu. Tuhle knihu jsem objevila, když jsem si objednávala jiné knihy a přišlo mi lepší trochu si připlatit a mít knížku navíc než platit poštovné. Projížděla jsem web a nechala jsem náhodě, která knížka mě zaujme natolik, abych ji přidala do košíku. Ve chvíli, kdy jsem uviděla název a obálku této knihy, okamžitě jsem hledala anotace. Po prvních větách kniha do košíku opravdu putovala.






*          *          *          *          *
Název: Kdy?

(Originální název: When)


Autor: Victoria Laurie


Počet stran: 336


Nakladatelství: Fragment


Rok vydání: 2018

*          *          *          *          *




Trochu jsem se bála, že budu zklamaná. Tento žánr jsem už dlouhou dobu nečetla, ve chvíli, kdy jsem přešla na Kingovky mě prostě podobné knihy přestaly bavit. Neměla jsem od knihy velká očekávání, brala jsem ji spíše jako oddechovku. Myšlenka se mi velmi líbila, byl to jeden z důvodů, proč jsem se nakonec rozhodla si knihu pořídit. A po přečtení musím konstatovat, že splnila vše, co bych od knihy pro mladé očekávala.

Anotace: Maddie Fynnová má podivnou schopnost - na čelech lidí vidí čísla. Teprve v den, kdy zemře její otec si však uvědomí, co znamenají. Znát datum něčí smrti je ale spíš prokletí než dar. Definitivně se to potvrdí v okamžiku, kdy potká mladíka, jehož poslední den se nezadržitelně blíží. Maddie neví jakým způsobem zemře, a tak mu nedokáže nijak pomoci. Když chlapec v den své smrti zmizí, obrátí se na Maddie policie. Dívka se tak nechtěně zaplete do pátrání po dalších zmizelých lidech. Když vyšetřování ukáže, že byli zavražděni, z Maddie se stane podezřelá. Jenže pravý vrah běhá po svobodě...

Ke kladům této knížky určitě patří velmi zajímavý námět. Dívka, která vidí na čelech ostatních lidí data jejich smrti? Opravdu si nevzpomínám, že bych o něčem takovém dříve četla, nebo že bych o tom jenom slyšela. I to byl jeden z důvodů, proč jsem nakonec této knize dala šanci. Neskutečná pro mě byla přímočarost jak děje, tak chování hlavní hrdinky. Ze všech příběhů všichni víme, že pokud má někdo nějakou superschopnost, je nejlepší si toto tajemství nechat pro sebe. Proto mě ze začátku dost překvapilo, že v tomto příběhu tomu tak vůbec není. Bylo to ale něco jiného a osvěžujícího, pro čtenáře nového, a proto chvílemi také neočekávaného.




Občas mě také zaskočily situace, které mně osobně přijdou velmi přes čáru. Ať už se jednalo o neskutečnou šikanu hlavní hrdinky ve škole nebo o neexistující presumpci neviny v rámci vyšetřování. Nemyslím to jako kritiku autorky či knihy, tyto situace se ve skutečném světě bohužel dějí. Občas ale moje sluníčkové já křičelo schoulené v koutě, že toto nemůže být pravda a jak to ještě může někomu procházet. Na druhou stranu to může být bráno jako plus, protože kniha by měla vzbuzovat v lidech různé emoce.


*          *          *          *          *
Victoria Laurieová je americká spisovatelka píšící převážně knihy o paranormálnu a fantasy. Zaměřuje se jak na dospělou, tak na mladistvou populaci. Známé jsou od ní série The Psychic Eye Mysteries a The Ghost Hunter Mysteries, které však v češtině nevyšly.
*          *          *          *          *


V jednom mě ale kniha zklamala. Obecně nemám ráda, když tuším, jak se bude kniha vyvíjet. Dvakrát tolik to platí u těch, kde je na hledání záporáka/viníka založen celý děj. V případě, že už od půlky tušíte, kdo ten záporák bude, ztrácí kniha napětí a už se do ní nedokážeme znovu tolik začíst, protože nás myšlenky na to, že víme, neustále vyrušují. A přesně to se mi stalo u knihy Kdy?. Možná už jsem trochu naučená z detektivek a kriminálek, které tak zbožňuju, možná jsem měla jenom "štěstí", že jsem se trefila. Každopádně tak či tak pro mě byla kniha v tomto směru zklamáním. Myslím, že kdybych nevěděla, měla bych z ní mnohem větší požitek, protože právě ta nevědomost a následný šok po odhalení jsou to, co dělá knihu napínavou.

Co říct na závěr? Knihu si určitě přečtěte, pokud sháníte něco nenáročného, oddychového, rychlého na přečtení nebo vás (jako mě) zaujme téma "vím, kdy zemřeš". Kniha pro mě byla skvělým odpočinkem po náročném dni, zvládla jsem ji přečíst asi za čtyři hodiny cestování vlakem. Nejspíš nebude patřit ke knihám, které si přečtu několikrát (klidně i za sebou), nevylučuji však, že se k ní vrátím. Bylo pěkné zavzpomínat na doby, kdy jsem tento žánr hltala denně po stovkách stran, a nahlédnout do současného světa young adult. 

A co vy? Čtete Young Adult knihy? A míváte také problém s předčasným odhalením záporáků?

Komentáře